Slavnost Narození Páně, V noci

Píseň přímo líčí půlnoční zjevení anděla pastýřům (Lk 2,8–10) a zvěstování narození Spasitele — přesně odpovídá evangeliu noční mše. Sloka 2 cituje Lk 2,10–11, sloka 3 spěch pastýřů do Betléma.

Bohatá vánoční adorace u jeslí: sloka 1 cituje cestu pastýřů (Lk 2,15–16), sloka 2 andělský chvalozpěv Gloria (Lk 2,14), sloka 4 plenky a chlév (Lk 2,7). Kenotické paradoxy vtělení odpovídají celému poselství noci.

Cituje Lk 2,13–14 (andělský chvalozpěv ve sloce 3), Lk 2,14 (Sláva na výsostech) a Lk 2,7 (jesle ve sloce 4). Pastorální pastýřský ráz přesně sedí k půlnoční mši.

Nejstarší česká vánoční píseň přímo oslavující narození Krista — kvítek z růže Jesseho (Iz 11,1), vtělení (Jan 1,14), naplnění proroctví. Refrén „nám, nám narodil se“ rezonuje s antifonou „Dnes se nám narodil Spasitel“.

Adeste fideles — slavnostní procesní hymnus k půlnoční mši. Cituje Lk 2,7 (plenky, jesle), Lk 2,8–16 (pastýři), kenotický paradox věčné slávy v bezmocném Dítěti. Refrén Venite adoremus je dokonalou adorační odpovědí.

Spěch s pastýři o závod k Betlému (Lk 2,15–16), andělské Gloria přes hory a doly (sloka 1 cituje Lk 2,13–14), obraz plenek a chudičkého krovu (sloka 2 cituje Lk 2,7). Radostný tón odpovídá vánoční noci.

Pastorela přímo pro půlnoční mši — sloka 2 cituje Gloria in excelsis (Lk 2,14), sloka 5 betlémské jesle (Lk 2,12), sloky 1–3 líčí noční záři a andělské zvěstování pastýřům.

Radostné přivítání Božího Syna; sloka 2 odráží andělský chvalozpěv (Lk 2,13–14), sloka 3 kosmickou chválu stvoření (Žl 96,11–12 — dnešní responsoriální žalm). Refrén „Vítán buď Boží Syn, Spasitel náš“ rezonuje s andělovým zvěstováním.

Sloka 2 cituje Jan 1,14 „Slovo tělem stalo se a přebývá s námi“ — dnešní antifonu k přijímání. Sloka 1 líčí betlémské narození (Lk 2,4–7), naplnění pradávných zaslíbení propojuje Izaiášovo čtení.

Tichá noc — intimní vánoční hymnus přesně pro půlnoční atmosféru. Vtělení v Betlémě (Lk 2,4–7), bdící Boží láska v noci pastýřů (Lk 2,8), Gloria v srdci (Lk 2,14). Ikonická píseň štědrovečerní liturgie.

Sloky 1–3 citují Lk 2,10 „Zvěstujem vám radost“ — doslovně aklamace před evangeliem. Sloka 4 odráží andělské sbory a plenky (Lk 2,13–14; 2,7), sloka 2 odráží Iz 9,5–6 z prvního čtení.

Mariina ukolébavka u jeslí — sloka 2 cituje Lk 2,7 (jesličky), sloka 5 odráží Jan 1,14 (Slovo se stalo tělem) i andělský chvalozpěv. Intimní noční atmosféra odpovídá půlnoční mši.

Sloka 1 cituje Lk 2,7 (jesličky, seno, pacholátko), sloka 2 odráží andělské zvěstování pastýřům (Lk 2,10–14). Paradox nekonečného Boha v bezmocném dítěti rezonuje s Iz 9,5.

Sloka 3 cituje Jan 1,14 (dnešní antifona k přijímání), sloka 1 preexistence Krista (Jan 1,1–2), sloka 5 kosmická chvála (Žl 148). Propojení věčného Slova s narozením v těle odpovídá christologii noci.

Vánoční vyprávění o betlémské chudobě — sloka 3 cituje Lk 2,7 (plenky, jesle), sloky 4–5 odráží kenotický sestup z nebe (Flp 2,6–8). Kristus ponížený, aby nám navrátil nebe — rezonuje s modlitbou nad dary.