Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty

Píseň přímo oslavuje Kristovo vyvolení apoštolů a jejich poslání rozsévat pravdu do celého světa. Přesně vystihuje Matoušovo povolání i jeho službu evangelisty.

Sloka 1 přímo cituje dnešní čtení: „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“ z Ef 4,4–6. Jednota Kristova těla a rozdílnost povolání odpovídají apoštolské službě popsané svatým Pavlem.

Sloka 9 cituje misijní příkaz z Mt 28,18–20, který tvoří dnešní vstupní antifonu: Kristus posílá učedníky ke všem národům a zůstává s nimi.

Opakované Kristovo volání k hříšníkovi dobře vystihuje okamžik, kdy Ježíš povolal celníka Matouše a ten změnil svůj život. Píseň zdůrazňuje obrácení, osvobození od hříchu a následování Spasitele.

Motivy povolání učedníka, Kristova pozvání a společného stolu jsou blízké Matoušovu setkání s Ježíšem. Refrén nese pozvání „pojď a viz“ a touhu stolovat s Pánem.

Píseň představuje svaté jako svědky, kteří přijali Boží slovo a předávali je dál; to dobře doplňuje oslavu apoštola a evangelisty. Zároveň připomíná, že také každý věřící je povolán následovat jejich příklad.

Obecná oslava Božích vyvolených umožňuje připojit se k úctě svatého Matouše a prosit o věrnost jeho příkladu. Apoštolské a evangelizační motivy však rozvíjí pouze nepřímo.

Sloka 1 rozvíjí obraz Církve jako jednoho Kristova těla a sloka 6 poslání učedníků do světa. Tím spojuje oba výrazné motivy dne: jednotu z Ef 4 a apoštolské vyslání.

Píseň zdůrazňuje poslání nést Boží slovo každému jazyku, lidu a národu. Dobře tak rozvíjí misijní rozměr Matoušovy evangelizační služby i dnešní vstupní antifony.

Sloka 5 odráží Ef 4,4 obrazem jediného Ducha, který sjednocuje věřící. Motiv Kristovy rodiny a společného stolu zároveň připomíná hostinu v Matoušově domě.

Sloka 4 přímo odráží Ježíšova slova „milosrdenství chci, a ne oběť“ z Mt 9,13. Tato shoda je velmi přesná, ale tvoří jen jednu část delší písně zaměřené především na chrám a jeho společenství.

Opakovaný obraz jednoho chleba a jednoho těla konkrétně rozvíjí dnešní výrok o jediném Kristově těle. Navazující Magnificat však už není úzce spojen s Matoušovým svátkem.

Označení Krista za lék duše připomíná Ježíšův obraz lékaře, kterého potřebují nemocní, nikoli zdraví. Eucharistická blízkost Krista současně ladí se vzpomínkou na Spasitele přijatého u Matoušova stolu.

Obrazy nalomené třtiny a doutnajícího knotu vyjadřují Kristovo milosrdenství vůči slabým a hříšným. Tím volně navazují na Ježíšovo přijetí celníků a jeho poslání povolat hříšníky.

Sloka 7 připomíná poslání nést radostnou zvěst do temnot, což odpovídá Matoušově službě evangelisty. V rámci dlouhého kristologického chvalozpěvu je však tento apoštolský motiv jen dílčí.